Mohammed je o týden starší než československá sametová revoluce. Narodil se 10. listopadu 1989 v Lýbii palestinským rodičům. V roce 1994 se rodina vrátila zpět do Gazy, do svého bydliště v uprchlickém táboře v Khan Younis. V Palestině a především v Gaze, kde žije, způsobuje Mohammed každý pátek televizní mánii: mladí, staří, lidé středního věku, ať už v obývacích pokojích svých domovů anebo v kavárnách a restauracích, všichni, kdo mohou, jsou doslova přilepeni k televizním obrazovkám, aby sledovali Arab Idol, arabskou verzi televizní show u nás známé jako SuperStar. Od letošního 8. března běží druhá arabská řada této soutěže. Poprvé byl program uveden v roce 2011. Připomeňme jen, že v Česku se SuperStar poprvé uskutečnila v roce 2004 a vyhrála ji Aneta Langerová, v československé verzi v roce 2009 vyhrál Martin Chodúr a aktuálně se opět bojuje.
I když se tento typ pořadu může kritickému publiku jevit jako komerční nablýskaná zábava, v Palestině určitě hraje velkou roli to, že se do finále poprvé probojoval jejich krajan. A ještě větší roli hraje právě to, že je z Gazy, která je od výsledků demokratických voleb v roce 2006 jednak izolována od světa, ale značně též od zbytku Palestiny. Jeho úspěch tak může působit alespoň v symbolické rovině jako unifikující prvek, navzdory fyzickému odtržení Gazy a Západního břehu Jordánu. Krajané jsou na něj náležitě pyšní, a to nejen proto, že tak může být Palestina představena skrze svou bohatou kulturu, tedy v zásadně odlišném světle, než je obvykle prezentována. Do srdcí mnohých přináší i zcela obyčejnou radost a alespoň chvilkový pocit bezstarostnosti, kratičký opojný závan normality, stability, naděje, štěstí, hrdosti a pýchy.
Soutěž probíhá jako všude na světě – „hvězdná“ porota komentuje výkony účinkujících a diváci posílají smskami hlasy. V Palestině se zvedla taková vlna podpory, že místní telefonní operátoři údajně dokonce v pátek snížili poplatky za sms zprávy…, nemluvě o prohlášeních politiků, především na Západním břehu Jordánu, kteří mladému talentu vyjádřili veřejně svou plnou podporu. Dle pozitivního ohlasu poroty a řady smsek, které dostává z celého arabského světa, má Mohammed značnou šanci na úspěch, i když se potýká s dalšími silnými kandidáty.
V soutěži interpretuje známé arabské písně, které se staly klasikou, ale také palestinské písně, které se týkají situace jeho národa. Jak poznamenává deník The National, jednou z uvedených písní byla například píseň o lásce od již zesnulého známého egyptského zpěváka Abdela Halima Hafeze. (Mnozí dokonce poukazují i na fyzickou podobu mezi oběma zpěváky, ale také na podobně podmanivý hlas.) Další písní byla píseň o palestinském uprchlíkovi v Libanonu, který touží vrátit se zpět do svého původního domova v historické Palestině (tedy dnešním Izraeli), anebo píseň o ptáčku, který se proletuje nad významnými městy Palestiny – Jeruzalémem, Jaffou, Haifou, Nazaretem, Ramalláhem, Betlémem, Hebronem.
Pozornosti novinářů neunikla ani jeho dramatická cesta na konkurz, který probíhal v Egyptě. Mohammed čekal údajně dva dny na hranici, než mu byl nakonec povolen vstup do Egypta. Ten totiž na své území (až na urgentní zdravotní případy) nepouští Palestince mladší 40 let. Pro takový vstup je třeba speciální vízum, které Mohammed neměl. Jakmile se nadějný zpěvák dostal do Káhiry na místo konkurzu, přišla další překážka. Ochranka mu oznámila, že přišel pozdě a už se nepouští. Na to prý přelezl zeď, aby se dostal dovnitř, a byl stráží zadržen. Přesvědčil je ale svým zpěvem, takže ho nakonec pustili. Tím ale peripetie neskončily: zmeškal registraci. Krajan, který se konkurzu také účastnil, se ale své registrace vzdal v Mohammedův prospěch, a. ten se nakonec mohl zúčastnit konkurzu a vstoupit do kolotoče natáčení v Libanonu. Bude-li se držet jako doposud, možná se dočká zdárného završení.
Mohammed se nestal zpěvákem ze dne na den. Jak pro deník The National uvedla jeho matka, 55letá učitelka matematiky na základní škole v uprchlickém táboře ve městě Khan Younis, kde rodina žije: „V pěti letech zněl jeho hlas daleko dospěleji.“ Jako zpěvák se proslavil jako 11letý, když v televizi zazpíval známou národní písničku a producentovi pořadu se natolik zalíbil, že s ním nakonec uzavřel několik smluv na natáčení. Jeho otec k současnému úspěchu poznamenal: „Naším snem bylo, aby mohl ukázat světu svůj nádherný hlas. Teď mu ale přejeme, aby rovnou vyhrál!“ I pro matku byl raketový úspěch překvapením a poznamenala: „Nejsme zvyklí na slávu, ale jsme velice šťastní.“ Mohammed, který studuje mediální studia na Palestinské univerzitě v Gaze, má další tři sourozence a tři z nich také zpívají.
Zaposloucháme-li se do jeho hlasu, můžeme pochopit, co míní matka daleko vyspělejším hlasem. I nyní když zpívá, zní jeho hlas dospěleji než 22letého mladíka. Když se ptám svého známého Mahmouda Rouky, jaký je jeho názor na novou hvězdu z Gazy, poznamenává: „Říkáme, že má hlas z hor. Sám jeho hlas je hudba, jako by zpíval operu. … Zpívá jako slavík. …Zpívá dobře, má vystupování, zpívá národní i lidové písně o palestinské otázce, ale předně je to o jeho hlasu. Není to o tom, že je Palestinec. Kdyby byl na jeho místě jiný Palestinec, který neumí zpívat, nedostane se do čela. Základ je v tom, že umí zpívat.“
A Mahmoud sám od sebe s úsměvem poznamenává: „Nejhezčí je, že v pátek a v sobotu večer, když je Arab Idol v televizi na kanálu MBC, nejsou na ulici žádní lidé. Vypadá to, jako by byl zákaz vycházení. Všichni totiž sedí před obrazovkou a dívají se. Podobně jsou ulice prázdné, jen když je utkání Barcelony s Madridem anebo mezi egyptskými týmy Al Ahli a Al Zamalek.“
A to je co říci. Když jakýkoli cizinec přijede do Gazy, kromě obvyklých otázek na jméno, věk, stav aj. zazní mezi prvními další příznačný dotaz: „Barša nebo Madrid?“
Když jsem trávila několik dnů společně s farmáři ve střední části Pásma Gazy, na poli si mladíci stále přehrávali v mobilu písničky Mohammeda Assafa a ptali se mě: „Znáš ho?“ A s hrdostí upřesňovali kdo to je a že je v soutěži Arab Idol nejlepší.
Podobné reakce jsem zažila i v palestinských rodinách.. Jak poznamenává Mahmoud z vlastní zkušenosti: „Když se v televizi objeví jakákoli zmínka o Mohammedovi Assafovi, vše musí v rodině ustat. Dcery řeknou „ticho!“, všechno se musí zastavit a musíme poslouchat.“
Pro Palestince se takto Mohammed Assaf stává na pár měsíců velvyslancem Palestiny, „a to nejen v arabském světě, ale doufáme i pro celý svět,“ poznamenává kamarád Mahmoud. Zvláště pro izolovanou a blokádou uzavřenou Gazu se toto poselství zdá být velice silným.
Jelikož je pro Palestince z Gazy tak obtížné překročit hranici, rozhodl se Mohammed zůstat po celou dobu (tedy od března) v libanonském Bejrútu, kde natáčení probíhá. V době vrcholícího vyřazovacího kola vrcholila také hladovka uvězněného Samera Issawiho, který tímto způsobem protestoval proti administrativní vazbě (dlouhodobé vězení bez obvinění a soudu). Ačkoli se Mohammed snaží udržet balanc mezi vyjádřením národních citů a všeobecného poselství, nevyhnul se komentáři k vězněnému Issawimu, za který sklidil od všech Palestinců respekt. Uvedl: „Kdybych si měl vybrat mezi vítězstvím v Arab Idol a svobodou pro Samera Issawiho, zvolil bych svobodu pro palestinského hrdinu, jehož vytrvalost není s ničím porovnatelná.“
…A ptáte-li se na souvislost s Karlem Gottem, neexistuje téměř žádná. Zaposloucháte-li se však do hlasu Mohammeda Assafa a podíváte-li se na některé z jeho videí nebo na jeho fotografie, možná jistou podobu objevíte: zajímavý rozsah hlasu, přirozenost a radost a nadšení, které vzbuzuje svým výkonem.
Související:
Video, které od 19. dubna dosáhlo na youtube sledovanosti více než 5 milionů.
Píseň věnovaná Libanonu, která v Bejrútu očividně sklidila velký úspěch.
Píseň „Ali Al-Kufia“, kterou přímo pro Mohammeda Assafa napsal na iráckou melodii známý palestinský zpěvák Jamal Al-Najjar. Video z roku 2008 natáčené ve městě Gaza na pobřeží u elegantní restaurace LightHouse, ještě před masivním útokem Lité olovo.