V Pásmu Gazy nyní žije 1500 až 2000 křesťanů, z nichž je většina pravoslavných. Ti se setkávají na bohoslužbách ve starém městě v Gaze, v jednom z nejstarších kostelů na Blízkém východě a potažmo na světě. Kostel svatého Porfirije byl založen před 1606 lety, v roce 407. Nese jméno biskupa, který v Gaze sloužil mezi lety 395 až 420. Na místě původního kostela stojí nyní mešita a samotný kostel se nachází v jejím těsném sousedství.
V pátek před Květnou nedělí se na dvorku kostela sešly desítky dětí, mladých a dospělých, aby se podíleli na výrobě palmových křížků, oslíků symbolizujících Ježíšův příjezd do Jeruzaléma, kabelek, které byly pak naplněny květy, a dalších důmyslných uměleckých děl z palmových ratolestí.
S nadšením tvořili všichni a bylo vidět, že je to hlavně společenská záležitost a možnost posedět se známými v malé komunitě. Po zpracování většiny palmového listí si všichni oddechli, vzápětí se však na ochozu nad dvorkem objevil patriarcha a z truhlíků s jím vypěstovanými květinami začal trhat květy a házet je na věřící pod ním s tím, že se jedná o „hru růží“. Patriarcha si ji údajně právě vymyslel. Byla předehrou neděle a rozesmála především místní dívky a dámy, které chytaly květy a ty si potom dávaly do rozpuštěných vlasů. V Česku jsou Velikonoce symbolem jara. V Gaze pravoslavné svátky v ten den připomínaly spíše horké rozmarné léto, a to i díky teplotě převyšující 30 stupňů.
Spolu s kamarádem Joem z USA jsme tam byli jediní cizinci. Když mě oslovil jeden z přihlížejících a na dotaz odkud jsem dostal odpověď „z České republiky“, rozzářil se, že Česko samozřejmě zná, že tam žije jeho bratranec, který je právě v Gaze. Vyměnili jsme si kontakty, že se jeho bratranec snad brzy ozve. Jaké ale překvapení, když zhruba po půl hodině mě vyhledal další člověk a začal mluvit plynně česky! Josef je v Gaze na návštěvě u své rodiny a za několik dnů se vrací zpátky do Prahy.
Květná neděle proběhla ve zcela zaplněném kostele. Po dopolední mši následovalo procesí na dvorku kostela, symbolizující Kristův vjezd do Jeruzaléma. V jeho čele kráčeli mladí ministranti, následováni dívkami s palmovými ratolestmi a květy a za nimi patriarcha. Průvod několikrát obešel celý dvorek, bedlivě sledován diváky, rodiči a příbuznými dětí. Patriarcha se zastavoval u skupinek přihlížejících a rozdával palmové křížky.
Tímto začal svatý týden, který vyvrcholí Velikonocemi, které dle juliánského kalendáře připadají letos na 5. května.
Zajímavosti:
- Kostel svatého Porfirije je jediným funkčním pravoslavným kostelem v Gaze. Dalšími křesťanskými kostely je latinský a anglikánský.
- Před druhou intifádou bylo v Gaze více než 5 000 křesťanů. Odešli především kvůli zhoršeným životním podmínkám způsobeným blokádou. (zdroj)
- Křesťanskou minoritu v Gaze tvoří pět členů koptské církve, 20 protestantů, 200 katolíků a zbytek jsou řečtí pravoslavní. (zdroj)
- Kvůli izraelské blokádě uvalené na obyvatele Gazy Izraelem není dovoleno křesťanům ve věku 16—35 let opustit Pásmo Gazy. Nemohou tak odjet na Západní břeh Jordánu modlit se anebo strávit dovolenou, poznamenává zástupce pravoslavné církve v Gaze, pan Jabr al-Jalady. (zdroj)
Fotogalerie:
- Fotografie autorky budou brzy doplněny zde.
- Fotografie Joea Catrona zde.
- Fotografie interiéru kostela svatého Porfirije od Mohammeda Alafrangiho zde.
- Fotografie historické Gazy zde.