V Praze se v pátek 14. května 2021 koná shromáždění na podporu palestinského práva na sebeurčení. Spouštěčem akce jsou dle organizátorů aktuální události v okupované Palestině – situace v Jeruzalémě, kde dochází k násilnému vysídlování Palestinců z jejich domovů, nedávný útok izraelské armády na modlící se v mešitě Al-Aksá a eskalace v Gaze, kde se stupňuje bombardování civilních cílů izraelským letectvem. Na otázky odpovídá iniciátor akce Zdeněk Jehlička.
Proč ses rozhodl shromáždění zorganizovat, proč je důležité a co pro tebe osobně bylo spouštěcím momentem?
Prvně, a hlavně bychom rádi vyjádřili solidaritu Palestině na její strastiplné cestě za svobodou a sebeurčením. Chceme ale zároveň po delší době otestovat i český veřejný prostor, jak dalece je, což by se mohlo zdát ze zdejších médií, skutečně proizraelský. Dostalo se nám zatím značné podpory, a to i od dosud ve věci nijak angažovaných stran. Bezprostředním podnětem byl úterní nálet izraelské armády na Gazu a záběry, které se ke mně dostaly z masakru civilních obyvatel a zničených ulic.
Dlouhodobě upozorňuješ na zavádějící zpravodajství veřejnoprávních médií ve věci palestinské otázky. Jaká okamžitá doporučení bys novinářům dal, co by měli dělat jinak?
Doporučil bych hlavně nepřejímat tak okatě oficiální stanovisko izraelské vlády a izraelské armády. Naprosto děsivý je v tomto směru příklad rozhovoru, který vedla s Janou Ridvanovou na DVTV Daniela Drtinová. Dále bych doporučil nefabulovat a nesnažit se palestinskou otázku vykládat na základě svých dojmů a žádaných očekávání, jak to sledujeme při reportování blízkovýchodního zpravodaje České televize Davida Borka, jehož kompetenci ve věci považuji za vůbec nejslabší z blízkovýchodních zpravodajů za dlouhá léta.
Řada českých novinářů obhajuje izraelské nálety v Gaze tím, že Izrael musí ničit odpalovací zařízení, výrobny palestinských raket a velitelská stanoviště. Útoky v Gaze jsou tedy oprávněné. Co si o tom myslíš?
To je dle mého výsledek toho, o čem jsem mluvil výše. Odpovědný novinář by měl zvládnout kvalitně rešerši a pak kritickou práci s prameny. Výkony našich novinářů hlavního proudu však daleko zaostávají za pouhou ochotou situaci seriózně popsat. Panuje tady jakýsi nepsaný konsenzus, kdo je v tomto asymetrickém konfliktu dobrý. A jelikož dobrý může být jen jeden, ten druhý musí být zlý. Palestinská otázka se tak zbytečně personifikuje, zatahují se do ní nároky bájné minulosti a očekávání veřejnosti bez ohledu na její možné posuny ve vnímání celého tzv. konfliktu. A hlavně bez ohledu na spravedlnost a to, čemu se říká mezinárodní právo. Svou roli speciálně v tomto tématu hraje i obava z osočování z antisemitismu a tím narůstá i role autocenzury a u vydavatele snaha vybrat v tomto směru spolehlivého redaktora.
Proč by se měli Češi zajímat o palestinskou otázku? Proč by například měli podpořit shromáždění svou účastí?
Protože právě u nás je vzhledem k dlouhodobé nekritické podpoře Izraele našimi představiteli nejvíce zapotřebí živý zájem o to, co Česká republika jménem svých občanů oficiálně podporuje. Soustavným opomíjením povahy izraelské okupace, kolonizace a apartheidní povahy Izraele – tak, jak ji popisují poslední zprávy lidskoprávních organizací Human Rights Watch a B’Tselem – na jedné straně a dehumanizací Palestinců na straně druhé se odklání pozornost od podstatného a rozehrává se nebezpečná hra s xenofobií a rasismem. Věřím však hlavně v mladé lidi, kteří si umí aktivně vyhledat informace a jsou z podstaty nedůvěřiví k tomu, co je jim shůry nuceno k věření.
Co by měla dělat Česká republika ve vztahu k Izraeli a ve vztahu k Palestině?
Stačilo by, kdyby se Česká republika nesnažila být trojským koněm Izraele do EU, a zdejší představitelé politické a kulturní moci se nebáli otevřít i palestinské straně. I taková naděje na progresivní politiku, šéf pirátské strany Ivan Bartoš ohlásí, že se chce ve věci sejít s izraelským velvyslancem, aniž by zřejmě reflektoval, že v Praze je i ambasáda palestinská.
Chtěl bys ještě k tématu cokoli doplnit?
Palestinci mají právo na odpor proti okupaci zaručený konečně i rezolucí OSN. Věřím a doufám v sílu nenásilného odporu zdola, tak jak je představuje například hnutí BDS.
Děkuji za rozhovor.
Aktuálně k tématu:
Lucie Šarkadyová: „Sirény v Jeruzalémě, to jsem ještě nezažila“
Lucie Šarkadyová: Izraelská advokátka Palestinců: Jste-li utlačovaní, klást odpor je vaší povinností
Lucie Šarkadyová: Apartheid je vzduch, který dýcháme. Izraelský apartheid a palestinská bezmoc
Jan Darmovzdal: Eskalace na Blízkém Východě – o čem se nepíše a nemluví